Související články
Provozní metoda
Jako provozní metodu budu označovat souhrn všeho, co včelař se včelama během roku dělá. Samotný název zní tak nějak "manažersky", ale připadá mi výstižný. Hned na začátku je třeba říct že každý včelař má jinou ideální provozní metodu, a žádná z nich není ideální pro všechny. Ani zde se ideální provozní metodu nedozvíte, ale budete se moct dočíst o několika používaných a dostanete přehršli informací k tomu, abyste si mohli stvořit vlastní.
Rašovská metoda - je u toho celkem dlouhý text (který nicméně stojí za přečtení), vlastní metoda je popsána až dole. Tuto metodu jsem zkoušel, ale včely se podle ní tak docela nechovaly, takže jsem ji postupně upravoval a přebíral prvky odjinud. Nicméně je mi tato metoda sympatická tím, že klade důraz na obnovu díla a přirozené chování včel.
Medná komora - zajímavá, tak trochu "alternativní" metoda pro včelstvo pokud možno zimované na medu. Na odkazované stránce se toho týkají první dva články v seznamu.
Další metody - na této stránce najdete hned několik schémat pro různé provozní metody.
Metody na tomto webu
Historická provozní metoda - jeden ze způsobů jakým se včelařilo v klátech. Je dobré si o tom přečíst, abyste viděli jak jednoduché to může být.
Vaše provozní metoda - tady blíže rozebírám na co byste při sestavení své provozní metody měli myslet.
Teorie
Velké množství provozních metod existuje nejen kvůli různým prioritám včelařů, ale také kvůli tajemnosti včel. Zatímco chov krav je poměrně intuitivní, chov včel není, a podepisují se na tom i kvanta různých pověr.
Tož nejjednodušší provozní metoda je "nechat včely na pokoji" - prostě s nimi nic nedělat. Toto by preferovaly samotné včely, nikoli tak už včelaři, protože ti prostě aspoň ten med brát musí, jinak by neměli proč včely chovat.
Zmiňuji to tady proto, abych demonstroval včelí preference v kontrastu třeba s tím chovem krav. Kráva může být ráda že nežije divoce. Během zimy ocení chlívek a zásobu sena i průběžný úklid hnoje. Pokud má v létě dost prostoru na pastvině, tak si na lidské zásahy nemůže stěžovat. Kravám se spolupráce s člověkem vyplácí.
Naproti tomu včelař přistupuje ke včelám primárně jako lupič, a svými zásahy většinou škodí (přinejmenším z včelího, krátkodobého hlediska). Toto je třeba si stále uvědomovat. Kdybychom se jeden rok na všechny práce vykašlali, tak si včely jen oddychnou; narozdíl od krav, které by se v zimě hlasitě dožadovaly našeho zásahu při doplňování sena. Takže i když o včelách říkáme, že je chováme, i když je máme u domu v nástavkovém úlu, tak stejně platí, že včely se chovají jako kdybychom neexistovali, a my jim dotoho zasahujeme z pozice kořistníka.
Na základě této premisy jsem přesvědčen, že včelař by měl své zásahy do včelstva minimalizovat, a zacházet s nimi tak, aby co nejméně narušil jejich přirozené chování. Přirozené chování včel je třeba respektovat, nikoli s ním bojovat. Takový boj se pak projeví na větším množství práce pro včelaře, a nižšími výnosy medu ze včelstva, které prostě není v pohodě. Toto si pokládám jako první východisko při sestavování své provozní metody.
Jakou provozní metodu budeme používat? Jako základ si vezmeme metodu "nechat včely na pokoji", tedy nedělat s nimi vůbec nic. Je to metoda ideální pro včely, ale k ničemu pro včelaře - pokud si od včel ani nebereme med, tak proč je chovat? Takže aby provozní metoda k něčemu byla, přidáme do ní dva včelařské zásahy - odběr vosku a odběr (vytočení) medu.
Při historickém včelaření v klátech obě operace splývaly, protože nebylo možné pouze odebrat med a plásty vrátit. Odebíralo se spíše na jaře - pak se odebraly jen ty zásoby, které včelám zbyly po zimě, a tím pádem je to neohrožovalo. Dnes v nástavkových úlech s rámky je obvyklé odebírat vosk na jaře a med několikrát během léta.
Objev rozběrného včelího díla (díky rámkům) a rozšíření výroby levného cukru z řepy dal včelařům nové možnosti - umožnil včely přikrmovat. Dělá se to především z ekonomických důvodů - je výhodné odebrat co nejvíc cenného medu, a dát včelám místo něj poměrně levný cukr. Pokud tedy nechceme včelařit stoprocentně přirozeně, měli bychom do naší provozní metody zařadit i krmení. Přirozený včelař by si krmení měl také nastudovat, protože se mu může někdy hodit při záchraně včelstev, kterým při špatném počasí nebo dlouhé zimě dojdou zásoby.
Pokud používáme nástavkový úl, máme možnost úlový prostor zvětšovat a zmenšovat, či přehazovat uspořádání nástavků nebo rámků. Za určitých okolností to má smysl, a reorganizace úlu bývá součástí provozní metody také. U nástavkového úlu se upřednostňuje zacházení s celými nástavky, místo s jednotlivými rámky, protože je to rychlejší a snažší.
Trochu sporným bodem provozní metody jsou prohlídky včelstev - otevřeme úl, ale nic v něm neděláme, pouze zkontrolujeme stav zásob, plození a podobně. V zásadě bychom toto nikdy neměli dělat zbytečně, protože každé otevírání a rozebírání úlu včely dost zásadním způsobem vyrušuje. Dobrou zásadou je nechodit se do včel nikdy "jen tak dívat" - otevírat úl jen, když v něm opravdu potřebujeme něco provést. A při té příležitosti si situaci v úlu můžeme zrovna prohlédnout. Takže na jaře otevřeme úl proto, abychom odebrali staré opuštěné plásty, ale současně při tom okoukneme jak jsou na tom včely se zásobami a jak přežily zimu. Před otevřením úlu se - v duchu zásady minima zásahů - VŽDYCKY dvakrát zeptejte jestli opravdu ten úl potřebujete otevřít. Jestli tam polezete jen ze zvědavosti, tak tam radši nelezte.
V současné době se nelze vyhnout léčení včelstev převážně kvůli parazitů Varroa. Je to nařízeno i zákonem. Ve způsobech léčení se nevyznám ... v zásadě vyznávám názor že silné a přirozeně vedené včelstvo by se s varroázou mělo vypořádat samo, nicméně povinné léčení samozřejmě dodržuji. Provádí se obvykle napodzim třikrát po sobě pálením speciálních knotů s léčivou látkou, jak vám jistě upřesní okolní včelaři. Někdo místo toho léčí "přírodněji" kyselinou mravenčí nebo léčivy s thymolem. Na toto nemám žádný velký názor, a ohledně alternativních léčiv doporučuji pročíst jiné weby. Každopádně nějaké léčení byste si do své provozní metody zařadit měli.