Související články
Historická provozní metoda
Tato provozní metoda se aplikovala na úly s nerozběrným dílem, v našich podmínkách šlo tedy většinou o včelaření v klátech nebo košnicích, a vlastně i v brtích. Aplikovalo se to po většinu historie až do doby, kdy se (před cca 100 lety) začaly rozšiřovat rámky. Pro pořádek - toto nebyla jediná metoda kterou se na nerozběrném díle dalo hospodařit.
Při této provozní metodě jsou jediné včelařovy zásahy odběr vosku a medu. Zásahy včelaře jsou pak výhradně destruktivní, a proto se v nich musí mírnit, aby to včely přežily. Obvyklý způsob byl počkat až na jaro (kdy už je jasné že včely jsou schopné sbírat nové zásoby), a v tu dobu vyřezat z úlu polovinu plástů. Včelař tak z úlu odstranil cca polovinu zásob zbylých po zimě (a z těch získal med), zároveň i část plodu a polovinu plástů. Včelstvo si po zásahu muselo nyní prázdnou polovinu úlu znovu dostavět a zanést medem a plodem. Včelař si pamatoval kterou polovinu úlu letos vyříznul (např. levou), a příští rok řezal tu druhou.
Vyříznutím získal plásty, ve kterých byl z části plod, z části med a z části byly prázdné. Následně tedy musel vzít plást jeden po druhém do ruky, a odlámat z něj ty části, které obsahovaly med. Ty pak házel (rozřezané na malé kousky) do cedníku v nádobě, kde med postupně vykapával. Až dokapal, zbylý vosk (stále ještě obsahující určité množství medu) namočil do vody a nechal odmáčet - po vyndání odmočeného vosku tak získal základ na medovinu.
POZNÁMKA - Včelař mohl med i vymačkávat. Vykávaný med byl kvalitnější, protože obsahoval mnohem méně voskových kousků, ale zase vykapalo o něco méně medu (více ho tedy šlo do medoviny).
Odmáčený vosk se přidal ke zbytkům plástů s plodem a nebo prázdným, dal se do hrnce a nechal se roztavit. Opakovaným tavením a cezením získal dostatečně čistý vosk, který se mohl prodat (v historii měl poměrně velkou cenu). Krom toho mohl prodat vykapaný med, a časem, když to vykvasilo, i tu medovinu.
A co včely? Včelařovým zásahem přišly o polovinu zbylých zásob, polovinu plodu a polovinu plástů. Zásoby je moc netrápily, protože nějaké přece jen zbyly, a hlavně už bylo jarní období a nové zásoby nebyl problém nanosit. O dost víc je musela trápit ztráta plodu - ten je v jarní dobu hodně důležitý, protože včelstvo potřebuje vychovat dostatek nových včel, které potom nanosí hodně zásob. Ztráta plástů byla pro včely naopak spíše pozitivní - postavily si nové a čisté, takže se tím hygienická situace v úlu zlepšila, a kleslo riziko onemocnění včelstva.
Všimněte si, že tato v zásadě primitivní metoda si poradila s nemalými včelařskými problémy a s nemožností jiných než destruktivních zásahů. Včelař nemohl včely krmit, nemohl vědět kolik zásob mají, a při odběru medu na konci léta (jak je běžné dnes) by riskoval že včelstvo oslabí příliš a to zimu nepřežije. Odsunutím odběru až na jaro se toto vyřešilo - včelař prostě vezme jen to, co včelám zbylo a co už potřebovat určitě nebudou. Taky se tím řeší problém "zralosti" medu (aby byl včelami dostatečně zahuštěný a nekvasil). Zásoby musely totiž být dostatečně zahuštěné už před zimou, takže po zimě jsou tuplem. Včelař také systematickým vyřezáváním díla umožňuje včelám stavět nové čisté plásty a tím předchází chorobám.
Plusy:
- Minimum zásahů. Včelař včely vyrušuje pouze jednou ročně
- Odstranění poloviny plástů znamená obměnu poloviny včelího díla, a celkově nepřítomnost plástů starších než dva roky. To dost zlepšuje hygienické podmínky a pomáhá potlačovat choroby, kterých se dnes včelaři bojí jak čert kříže.
- V daných podmínkách a typech úlů to bylo to nejlepší, co šlo vymyslet.
Mínusy:
- Bereme jen ten med, který nám včely nechají. Nemáme možnost vzít včelám víc medu a dát jim místo něj cukr.
- Podřezem plástů likvidujeme plod. To je hodně citelný zásah, který včely sráží v rozvoji právě když to nejvíc potřebují.
- Netušíme kolik zásob v úlu je, doufáme jen že nevezmeme včelám příliš mnoho. Praxe ukázala, že to většinou vychází, přesto takový odběr naslepo může včelstvo zlikvidovat.
- Nemáme možnost plásty vytočit v medometu, je možné je jen nechat vykapat. Získáme tím míň medu, ale zase o to víc medoviny. O med jako takový nepřijdeme, přesto v podobě čistého medu bychom ho měli radši.
Abych tuto metodu zhodnotil, musím říct, že je dneska už překonaná - a to i u alternativních včelařů. Nicméně představuje ukázku toho, jak parádně se tehdejší včelaři vypořádali s omezenými možnostmi svých úlů, a třeba v oblasti obměny díla bychom si z nich mohli brát příklad.