Získávání vosku z plástů
Máme plásty - v rámcích po vytočení medu, nebo vymačkané koule po vykapávání, nebo plásty s mrtvými včelami a plesnivým plodem když nám včelstvo přes zimu umřelo - a toto chceme proměnit na vosk. Plásty na začátku samozřejmě byly z čistého vosku, jenže jak se v nich opakovaně líhnul plod, promíchaly se se všemi odpady, které plod vyprodukoval. Obzvláště nechutné bývají plásty po mrtvém včelstvu, zvlášť pokud jsme si je na delší dobu odložili a na mrtvolky stihly mouchy naklást vajíčka. Z takového sajrajtu pak musíme dostat zase čistý vosk. Jak na to?
Nejjednodušší zužitkování voští
Tuto kapitolku doplňuji dodatečně, protože až dodatečně si uvědomuju že ne každý si chce hrát s tavením, a chce mít prostě vosk rychle a snadno z krku.
Tak tedy spousta včelařských obchodů umožňuje výměnu voští (tedy surových plástů, víček zbylých po medobraní a podobně) za mezistěny. Prostě přinesete do prodejny pytel voští, oni to zváží, vezmou si to, a výměnou vám dají menší množství mezistěn podle aktuálního kurzu. Mezistěny pak můžete využít přímo do svých rámků, nebo z nich udělat svíčky, a nebo je prostě využít tak, jak bychom využili normální čistý vosk. Odpadá tím pracné tavení a čištění, a pokud mezistěny potřebujete, tak toto je nejlevnější způsob jak je získat.
Pokud se vám tedy nechce s voskem hrát, tak toto je to nejsnadnější co můžete udělat. Zbytek textu už se týká situace, kdy skutečně chcete zužitkovat právě ten svůj vosk a nechcete se vázat na služby někoho jiného.
Získání vosku
Zaprvé, pokud používáme klasické drátované rámky, musíme vyřešit otázku jak z nich plást dostat. Je celkem jednoduché obříznout tu dřevěnou část rámku nožem, ale kolem drátků to jde hodně špatně. Plásty vyndané z rámků (a obecně každý dosud neroztavený plást) se nazývají "voští". Možnosti jsou v zásadě tyto (i když kreativní člověk je schpen vymyslet leccos nového):
- Odřezat i drátky. Plást z rámku vyřízneme nožem, a tenké drátky prostě přeštípeme, nebo nám pod tím nožem povolí. Získáme tedy vosk i s drátky, které ale v dalším zpracování bez problému odstraníme. Horší je, že potom budeme muset všechny rámky znovu drátkovat.
- Vložit rámky do hrnce s vařící vodou. Stačí několik sekund, vosk povolí a z hrnce vytáhneme úplně čistý nadrátovaný rámek. Je to jednoduché a účinné, ale vyžaduje to dostatečně velký hrnec. Pokud ho máme, není důvod to nevyužít.
- Vložit rámky do slunečního tavidla. Sluneční tavidlo ještě dále popíšu. Z popisu uvidíte, že se do něj můžou dát stejně dobře celé rámky jako kusy plástů. Vosk se odtaví vždy.
Jakmile máme voští oddělené od rámků (a nebo jsme ho v rámcích nikdy neměli), můžeme se pustit do zpracování. Některé metody oddělení plástů od rámku už vlastně prvním stupněm zpracování byly. V prvním stupni jde vždycky o to tavením oddělit vosk od hrubých nečistot. To lze udělat několika způsoby. Teoreticky si člověk dovede představit, že by voští roztavil a pak ho přecedil přes síto nebo látku. Problém je v tom, že vosk celkem rychle tuhne a látku i síto ucpávají i nečistoty. Vosk brzy přestane protékat proudem, jenže my ho skrz síto potřebujeme dostat co nejrychleji, jinak ztuhne a už to nepůjde. Všechny metody tedy řesí otázku jak prohnat vosk sítem a přitom ho udržet na vysoké teplotě.
- Slunečním tavidlem. To je taková bedna s proskleným víkem. Do bedny se dá voští (nebo rámky s plásty), zavře se a dá se na sluníčko. Pod přímým sluncem teplota uvnitř bedny snadno přesáhne 60 stupňů. což je hranice tání vosku. Vosk na šikmém dnu tavidla stéká do připraveného korýtka, zatímco všechny nečistoty zůstávají ležet na dně. Sluneční tavidlo je skvělé v tom, že bez nákladů na energie a s minimem práce pěkně čistě oddělí vosk od nečistot. Nevýhody jsou závislost na počasí a (prý) menší výtěžnost - trocha vosku na nečistotách pořád zbyde a tavidlo ho neodstraní. Přesto je velice oblíbené. Já používám improvizované tavidlo ze starého okna a velkého pekáče ze školní jídelny, ale jen k tomu, aby plást změkl a dal se snadno oddělit od rámku. Vlastní vytavení provádím v hrnci s vodou.
- Pařákem. Pařák na vosk je velká uzavřená nádoba, do které se na síto vloží voští, a poté se do ní přivádí horká pára. Ta vosk taví, ten protéká sítem a usazuje se v nádobě na dně. Nečistoty zůstávají v sítu. Je to dobrá funkční metoda, problém je pouze v tom vybavení. Pařáky jsou docela drahé (a nebo náročné na výrobu, pokud si je děláme sami), a musíme v nich topit.
- Vařením v pytli. Voští se vloží do pytle z hrubé látky, pevně zaváže, a takto se to celé vloží do vařící vody. Vosk taje a prochází pytlem ven, zatímco nečistoty zůstávají uvnitř. Jakmile je dost vytaveno, pytel vyndáme a zbyde vosk. Toto je funkční a jednoduchá metoda, jenže není tak produktivní - v samotném pytli dost vosku uvázne zvlášť když ho potom vytahujeme. Člověk by ho pak potřeboval ještě v rukách vyždímat, jenže při té teplotě to není možné. Používaly se na to i různé lisy, ale to zase není běžně dostupné vybavení.
- Vařením a přelitím přes síto. Vosk se hodí přímo do hrnce s vodou a nechá se rozpustit, poté se vše (tedy vosk, voda i nečistoty) lije přes síto do nádoby. Síto musí být poměrně řídké, zachytí se tam jen nejhrubší nečistoty, jako např. mrtvé včely. Síto se poměrně rychle zaplní, tak je potřeba nalít vosku jen trochu, prohrábnutím ho nechat co nejvíc protéct, nečistoty vyhodit, a nalít další trochu. Toto je jednoduchý způsob, nenáročný na vybavení, ale odstraní jen ty nejhorší nečistoty. Vosk je dále nutné čistit usazováním. Já tento způsob používám na vytavení plástů uvolněných z rámků slunečním pseudotavidlem.
POZOR! Ať používáte jakoukoli metodu, vosk by neměl přijít do styku se železem! (tedy jiným než je nerez). Pozor na oprýskané hrnce a neošetřené povrchy pařáků. Vosk pod vlivem železa šedne a ztrácí na kvalitě. Dá se to potom řešit kyselinou, ale to není zrovna můj šálek čaje.
Čištění vosku
Ať jste vosk z voští vytavili jakkoli, to, co máte v ruce, pravděpodobně není čisté. Ve vosku jsou pořád nečistoty, jen drobné, které už žádné síto nezachytí. Ty se dostanou ven usazováním. Není nutné to dělat, záleží na nás k čemu chceme vosk používat a jakou čistotu na to potřebujeme.
Ještě zmíním že barva a čistota vosku se dá vylepšit tavením s kyselinou, ale to si zjistěte někde jinde, protože mně se to nelíbí a nepoužívám to.
Čištění vosku probíhá takto:
1) Dejte vosk do hrnce s čistou vodou a přiveďte k varu. Vody nestačí jen tak po dně, dejte jí trochu víc.
2) Vosk nechte vařit aspoň půl hodiny. To je důležité! Nestačí jen to roztavit, všechny nečistoty se opravdu musí vařit.
3) Převařený vosk ihned i s vodou nalijte do nádoby. Výborně se na to hodí takové ty oválné kyblíky od primalexu (samozřejmě čisté), ale může to být cokoli jiného.
4) Nádobu s převařeným voskem nechte bez pohybu pomalu chladnout. Skutečně pomalu a bez pohybu! Potřebujeme aby se nečistoty usadily na dně voskové vrstvy, proto to musíme celé nechat v klidu a ani náznakem nemíchat, a nesmíme to aktivně chladit, protože jim musíme v tekutém vosku dát co nejvíc času.
5) Jakmile je vosk vychladlý, vyndáme ho. Pokud je dostatečně čistý, měl by se sám odlepit od stěn. Na spodní straně voskového koláče bude vrstva nečistot. Ty nejnižší snadno seškrábneme, ty výše jsou už trochu promíchané s voskem, takže se musí oškrabovat např. špachtlí. Oškrabujeme dokud není vosk i zespodu dokonale čistý. Oškrábané nečistoty promíchané s voskem si schováme, při příštím tavení je znovu vytavíme, bylo by škoda o ten vosk přijít.
6) Voskový koláč po oškrábání je už většinou čistý dostatečně. Pokud není, bylo to hodně znečištěné, a nebo jsme odflákli vaření či usazování. V tom případě vezmem teď už čistší vosk a pustíme se dočištění znovu.
Bělení vosku
I ideálně vyčištěný vosk má žlutou barvu. To není na škodu, ale pro různé účely (např. kostelní svíce) byl vyžadován vosk co nejbělejší. Bělejšího vosku lze dosáhnout tím, že použijeme jen vosk z čistých panenských plástů, ale dokonalé to není. Vysloveně bílého vosku lze dosáhnout jen bělením.
Dnes se bělení provádí tavením vosku s různými chemikáliemi, např. kyselinou. To se mi nelíbí, takže jsem místo toho vyzkoušel historické bělení sluncem. Funguje to nejspíš podobně jako bělení prádla na slunci.
Abychom mohli bělit sluncem, potřebujeme vosk dostat do podoby drobných kousků, tenoučkých plátů nebo proužků. Slunce nepronikne do hloubky vosku, takže potřebujeme tvar, který má co největší povrch a co nejméně hmoty ukrývá uvnitř. Plát lze vytvořit nalitím vosku na mokrou hladkou desku. Na výrobu proužků se používaly různé mašinky, které nemám a tudíž jsem to nezkoušel. Vosková drť se dá udělat nalitím roztaveného vosku do většího množství studené vody.
Vosk v takovéto podobě potom prostě dáme někam, kde do něj bude co nejvíc pražit slunce. Pláty se dají pověsit, drť se musí dát do krabičky a občas prohrabávat, aby se kousky zespodu dostaly na povrch. A to je celé - vosk pod vlivem slunce bude postupně bělat. Ne každý vosk bělá stejně ochotně, a někdy se vosk takto bělit prostě nedá - což zjistíte až když to zkusíte. Když vám na vosk občas zaprší, tak se nic neděje. Já jsem takto bělil menší množství voskové drti, a trvalo to cca 14 dnů.
Jakmile máte vyběleno, všechen vosk roztavíte, a můžete s ním už provádět co uznáte za vhodné.
