Úly a jejich vývoj
Když chováme včely, musíme je mít kam uložit. Jak už jsem napsal v textu včelí interiér, včelstvo nutně potřebuje nějakou dutinu, ve které bude přebývat. Tamtéž se také dozvíte, že včely jsou ochotné bydlet skoro v jakékoli dostatečně prostorné díře, protože se přizpůsobí kdečemu.
Po většinu historie nebyly uměle vytvářené úly o moc víc, než dutina. Na našem území se hojně používaly tzv. kláty (kusy kmenů s vydlabanou dutinou, často vyřezávané do nejrůznějších podob) nebo košnice (ze slámy spletené "zvony", pod kterými se včely mohly usadit). V blízkovýchodním prostředí se zase hojně používaly keramické nádoby, podobným způsobem jako u nás košnice. Všechny tyto typy úlů (a lecjaké podobné) se používaly donedávna a v zaostalejších oblastech se používají dosud.
Včelám takový úl plně vyhovuje a jsou s ním spokojené. Jenže když včely chováme, potřebujeme aby se s úlem dobře pracovalo i včelaři. Přirozené i uměle vyrobené dutiny mají ten problém, že neumožňují včelstvo prohlížet. Můžeme pozorovat česno, a můžeme nakouknout donitř, ale včely se tomu budou zuřivě bránit a vše důležité je skryté mezi plásty a stejně to nevidíme. Důležitou vlastností těchto primitivních úlů je, že každý zásah včelaře do včelstva nutně musí být destruktivní. Plásty jsou přilepené ke stěnám dutiny, a pokud je odebereme, nelze je už nijak vrátit - přilepit je zpátky není možné. Prakticky jediná operace uvnitř úlu, která se s takovým typem úlu dělala, byl odběr plástů - včelař prostě ve vhodnou dobu z dutiny nožem vyřezal polovinu plástů, ometl z nich včely a odnesl si je. Doma pak získal med z těch, které ho obsahovaly, a ze všech potom vytavil vosk. Byl to velice drastický zásah do včelstva, ale když se udělal ve vhodnou dobu, měly včely ještě dost času dát si úl i zásoby před zimou do pořádku.
Obsah košnice.
Až v 19. století se objevila myšlenka rámků a s nimi přišel první úl s rozebíratelným dílem. Základní finta spočívá v tom, že včelám nenabídneme pouze dutinu, ale dutinu s připravenými dřevěnými rámy. Když jsou takové rámy vhodně uspořádané, pak včely svoje plásty staví do nich - do každého rámu jeden plást. Plást tedy není přilepený ke stěnám dutiny, ale ke stěnám rámku. Kdykoli pak můžeme úl otevřít (pohodlným velkým otevíratelným otvorem zezadu nebo shora, který včely narozdíl od česna nebrání), vytáhnout kterýkoli rámek, prohlédnout si co je na něm, a zase ho vrátit. Tento vynález poprvé umožnil lidem nahlédnout do úlu za "běžného provozu", a zásadně změnil přísup ke včelařství. Původně byly rámky určeny jen jako pomůcka umožňující studovat chování včel, ale po nějaké době se rozšířily i do běžného včelařského provozu.
Úly s rámky vypadaly jako menší skříně, s dvířky zezadu. Prostor uvnitř byl vyplněn rámky zavěšenými na lištách po stranách; obvykle byl prostor dost vysoký na dva až tři rámky nad sebou, a široký na cca 10 rámků. Pokud jste někdy slyšeli o úlech nazvaných "Budečák" či "Univerzál", tak to byly právě úly tohoto typu. Oproti dřívějším klátům a košnicím to byl obrovský pokrok - umožňoval včelaři mít přehled o situaci ve včelstvu, takže při odebírání medu mohl brát jen ty plásty, které ho obsahovaly, a nelikvidovat tím včelám plod. Mohl také odhadnout kolik včelám může vzít aniž by je ohrozil. A pokud nastala ve včelstvu kritická situace, mohl včelám pomoci tím, že jim přidal staré plásty s medem, a tím jim doplnil zásoby. Rámkové úly prostě umožnily se o včely starat, ne jenom jim brát. Někdy tou dobou se také začalo brojit proti včelímu rojení, což bylo vždy předtím naopak považováno za cenný jev. Dává to smysl - včelař si mohl prohlédnout o kolik medu vyrojením přijde, a protože už mohl lépe svá včelstva udržovat, tak nepotřeboval hodně rojů aby nahradil ztráty včelstev.
Rámkové úly znamenaly revoluci ve včelařství a drží se dodnes. Původní skříňová konstrukce ale byla nahrazena "nástavky" - a to už mluvíme o minulosti vzdálené jen několik desítek let. Skříňová konstrukce má nevýhodu v tom, že neumožňuje prostor včelám zvětšovat nebo zmenšovat, a také je přístup k rámkům zboku (zadními dvířky) poněkud nepohodlný. Nástavky jsou v podstatě bedýnky bez dna a stropu, které se dají štosovat na sebe. Každá bedýnka je tak vysoká, aby se do ní na výšku vešel právě jeden rámek. Do nástavku tedy můžeme narovnat rámky, dát několik takových nástavků na sebe, nahoře přikrýt střechou a máme úl. Kdykoli chceme včelstvo rozšířit, přidáme nástavek. Kdykoli se chceme podívat do úlu, dáme stranou všechny horní nástavky, které nás nezajímají, a z toho co nás zajímá vybíráme rámky a můžeme prohlížet. Velice jednoduše také můžeme včelstvo přeorganizovat tím, že ho rozebereme na nástavky a vrátíme je zpět v jiném pořadí.
Jeden nástavek nástavkového úlu, a jeho obsah.
Vidíte, že od počáteční jednoduché dutiny, která je prakticky zadarmo, jsme se dostali až k rámkům a nástavkům, které jsou truhlářskými výrobky a stojí docela dost peněz. Celý tento vývoj neprobíhal kvůli včelám, ale kvůli včelaři; včely z něj ale také těží, protože díky němu jim včelař může pomáhat a odebírat jim mnohem méně ničivě, než to dělal po staletí.