Tavidlo vosku
Když z plástu získáme med, zbyde nám tzv. voští, které je nutné vytavit a tím z něj získat čistý vosk. Na vytavení ovšem přeci jen něco potřebujeme. Součástí vytavování je většinou i oddělování plástu od rámku.
Tavidla na vosk jsou buď parní, nebo vodní, nebo sluneční.
Sluneční tavidlo je nízká bedýnka s proskleným (případně propolykarbonátovaným) víkem. Dáte do něj plásty i s rámky, zavřete a dáte na slunce. Slunce vnitřek bedýny zahřeje natolik, že se vosk začne tavit a stéká do korýtka uvnitř. Sluneční tavidlo má spoustu výhod - je relativně levné (prodává se kolem 4 000 Kč, ale lze ho nahradit třeba bedýnkou, starým oknem a trochou šikovnosti). Dále funguje bez přívodu jakékoli další energie, a bez nutnosti u něho při práci být. A současně snadno a účinně plásty z rámků "vyndá", aniž by porušilo drátkování. Mezi hlavní nevýhody patří malá kapacita (většinou dva až tři rámky), a závislost na počasí. Má i relativně nižší výnosnost vosku, protože při tomto způsobu tavení ho hodně zůstane na odpadu z voští (košilky).
Jako vodní tavidlo budu označovat prostě kotel s vařící vodou. Tohle je velice jednoduchý a dobře funkční způsob tavení. Aby nám ovšem vyřešilo i problém "vyndání" plástu z rámku, pak potřebujeme kotel hodně velký - tak, abychom do něj celý rámek mohli ponořit. Pokud takový máte, jste v pohodě, pokud ne, lze na vyndání použít sluneční tavidlo (třeba i nouzové, co taví jen málo), a získané voští potom tavit ve vodě.
Parní tavidlo se skládá ze dvou částí. Vyvíječ páry je nádoba, ve které se vaří voda, a pára je odváděna do druhé části. V ní je na sítu narovnáno voští. Horká pára voští taví, skrz síto protéká jen čistý vosk, a ten stéká do připravené nádoby. Funguje to celé dobře, ale není to úplně jednoduchá konstrukce. Kutil si ji dokáže vyrobit a v tom případě je to pro něj dobrá volba. Parní tavidla se i prodávají, ale za celkem značnou cenu. SLuneční nebo vodní tavení pak vyjde znatelně levněji.