Včelí pohlaví
Obecně vzato, u včel existují dvě pohlaví tak jako u většiny tvorů. Samiček je ale více "typů", takže má smysl rozlišovat pohlaví čtyři.
Matka, královna
Matka je v úlu nejklíčovější postavou, protože jako jediná není "zálohovaná" - je v úlu jedinou plodnou samicí, a pokud zemře, včely ztrácí možnost se rozmnožovat. Není divu že se kolem ní všechno točí. Hlavní úkol matky je spářit se (na počátku života), a potom klást vajíčka.
Matka je taková větší včela, charakteristická protáhlým špičatým zadečkem a v poměru k tělu celkem malými křídly. Má žihadlo, narozdíl od dělnic s menším počtem háčkům takže ho i z člověka může zase vytáhnout a po bodnutí neumírá. Přesto celý úl dělá všechno proto aby nikdy bodat nemusela, takže žihadel od matky se bát nemusíte. Matka také umí létat, i když to nedělá když nemusí. Létá pouze před pářením a potom v případě rojení, jinak ven nikdy neleze. Matka také neumí sama přijímat potravu, musí mít u sebe několik dělnic, které ji krmí.
Na jednu stranu matka působí jako zhýčkaný aristokrat (nepracuje, potřebuje neustále sluhy), ale na druhou stranu když to situace žádá, tak se dokáže se životem porvat. Bylo řečeno že v úlu je matka jediná, a sama matka na tom usilovně pracuje. Pokud včely vychovají novou matku, pak se stará buď vyrojí (pokud to jde), a nebo se s novou matku porve na život a na smrt. Obojí je dost náročný úkol, který může dopadnout všelijak. Při rojení jsou včely několik dní mimo bezpečí úlu a tedy vystaveny počasí a případným predátorům, při boji zase jde matce skutečně o život; a na rozdíl od rojení ji v tom ostatní včely nepomůžou.
Matka má v sobě zásobu vajíček, která vystačí na 2-4 roky života. Zajímavé je, že i po spáření s trubcem má v sobě jak oplodněná, tak neoplodněná vajíčka, a může se rozhodovat které z nich naklade. To je důležité, protože tím i rozhoduje co se z vajíčka vylíhne. Z neoplodněných jsou trubci, z oplodněných dělnice a nebo matky.
Sama matka se líhne z oplodněného vajíčka, stejně jako dělnice. Její vývoj trvá pouze 16 dní. Neexistuje žádné speciální mateřské vajíčko; o tom, co z toho vyleze, rozhoduje výhradně výživa - pokud je plod krmen medem, bude z něho dělnice, pokud mateří kašičkou, bude z toho plnohodnotná matka. Jelikož plod matky je větší, potřebuje pro vývoj větší plástovou buňku, tzv. matečník. Při přípravách na rojení dělnice takové matečníky postaví předem, ale v nouzi jsou schopny do podoby matečníku upravit jakoukoli buňku, kolem už existujícího plodu.
Když to dáme celé dohromady, najdeme tu fintu, kterou včely řeší ztrátu matky. Když včelstvo náhle a nečekaně přijde o matku, obvykle nemá v záloze ani žádné zakladené matečníky. Nicméně obvykle má kvanta dělničího plodu v dělničích plástových buňkách, a v různých stádiích vývoje - od vajíček, přes červíky až po skoro dospělé jedince. Včely tedy můžou zvolit jednu buňku s vajíčkem nebo mladým červíkem, zlikvidovat okolní buňky, tu centrální zvětšit, a červíka začít krmit mateří kašičkou. Takto si znovu vychovají matku. Bude to trvat až 2 měsíce než se matka vylíhne, oplodní a skutečně začne klást, ale zajistí to celému úlu budoucnost. Je nicméně třeba dodat že další šanci už včely nemají - pokud tato matka také zemře dřív než začne plodit, v úlu už nebude žádný dělničí plod, ze kterého by bylo možné další matku vychovat.
Trubec
Trubec je včelí sameček. Smyslem jeho života je spářit se s matkou, jiný úkol v úlu nemá. Líhne se z neoplodněného vajíčka.
Trubci jsou takové velké včely, se zakulaceným tlustým zadečkem. Jelikož jsou velcí a ještě pronikavě bzučí, tak má člověk tendence se jich leknout víc než dělnic. To je ovšem celkem zbytečné, jelikož trubci žádné žihadlo nemají, a můžou maximálně člověka otravovat tím, že mu létají kolem hlavy. Trubci také neumějí sami přijímat potravu, takže musí chodit po úlu a loudit po dělnicích. Na druhou stranu když se nakrmí, tak vydrží bez potravy docela dlouho.
Trubci se nepáří v úlu, ale venku, na tzv. shromaždištích trubců (které můžou být kdekoli). Trubec po vylíhnutí musí vyrazit ven, obhlédnout terén a shromaždiště najít. Potom tam průběžně odlétá a zase se vrací, a čeká na matky, které na shromaždiště průběžně dolétají z blízkého okolí. Dělá to takto celé léto a páří se kdy to jenom je možné. Na podzim, jak začne být nedostatek potravy, dělnice přestávají trubce krmit a vyhazují je z úlu. Do zimy jsou všichni trubci mrtví - včelstvo si nemůže dovolit přes zimu živit nikoho navíc.
Trubec se líhne z neoplozeného vajíčka, a jelikož je velký, tak pro vývoj potřebuje větší plástovou buňku, tzv. trubčinu. Buňka není ani tak hlubší (jak tomu je u matečníku) jako spíš širší. Zavíčkovaný trubčí plod se dobře pozná i podle víček, které jsou zřetelně vypuklé, narozdíl od dělničího plodu. Vývoj trubce z vajíčka do dospělého jedince trvá 24 dnů.
Trubci jsou takový včelařský otloukánek. Nic pořádného pro člověka nedělají, pouze otravují dělnice a ujídají z medových zásob. Jde to tak daleko, že někteří včelaři dokonce trubčí plod z plástů vyřezávají a vyhazují, aby se tam ti budižkničemové nevylíhli. Proto cítím potřebu se jich zastat a přinést několik argumentů svědčících pro trubce:
- Zdravé včelstvo trubce chce. Když jim zlikvidujeme trubčinu, postaví si novou, a to je teprve plýtvání prostředků. Když se včely s trubci cítí dobře, tak jim je neberme.
- Trubci jsou silnější než dělnice, a když lezou po plástech, uržují mikroklima lépe než dělnice. Každý takový trubec tedy uvolní dělnici k létání a donášení sladiny.
- Trubci prý fungují jako sběrač parazitů. Zjednodušeně řečeno, nasbírají parazity v úlu, pak tráví spoustu času venku a nakonec chcípnou, čímž parazity zahubí. Není to tak jednoduché a v zásadě o tom neexistuje mezi včelaři shoda, ale celkem se uznává že trubci nějaký vliv na boj s parazity mají.
Dělnice
Dělnice tvoří drtivou většinu osazenstva úlu. Jsou to vlastně samičky, kterým se ale pod vlivem výživy a hormonů vylučovaných matkou nevyvinuly pohlavní orgány. V úlu vykonávají prakticky všechny práce kromě rozmnožování - staví plásty, nosí sladinu z venku, udržují v úlu teplotu a větrání, vyrábějí med, krmí plod, čistí úl, brání zásoby ... úkolů mají dost a není divu, že jich je v úlu tolik. Práci si dělnice dělí podle svého věku - nejmladší čistí úl, starší krmí plod a matku, pak staví plásty a brání česno, a nejstarší (zvané "létavky") teprve létají ven a nosí sladinu. Každá dělnice umí vykonávat všechny tyto činnosti a rozdělení podle věku není striktní - když dojde k problému v úlu, létavky mohou vcelku bez problému přestat létat a jít místo toho třeba krmit plod.
Dělnice má žihadlo, a když jde do tuhého, neváhá ho použít. Žihadlo je opatřeno zpětními háčky, a při vbodnutí do pevné kůže savce ho včela už nedokáže vytáhnout. Nakonec tedy zabere a žihadlo si z těla vytrhne i s jedovým váčkem, a sama uletí; ne nadlouho, protože v důsledku zranění nakonec zemře. Savec je ovšem taky chudák - v kůži mu zůstalo žihadlo s jedovým váčkem a několika nejnutnějšími nervy a svaly, které do žihadla pumpují jed i když je včela dávno pryč. Pokud je tedy savcem člověk, je dobré si žihadlo co nejdřív vytáhnout. Je ovšem třeba podotknout že všechno tohle se netýká hmyzu; když včela bojuje s vosou, může ji bodnout kolikrát chce, a o žihadlo nepřijde.
Vývoj dělnice z vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní. Dělnice přežívá po vylíhnutí obvykle zhruba dva měsíce; tak krátká životnost je ovšem dána přepracováním. Pro včelu je nejnáročnější prací nošení sladiny, a u toho se doslova udře. Pokud nicméně sladinu nenosí, pak dokáže přežít mnohem déle. Takto mohou přežít dělnice od podzimu až do jara, kdy hromadně zhynou při nošení první sladiny a pylu.
Trubčice
Včelí matka neustále vylučuje hormon, který všem dělnicím brání pohlavně dospět. Pokud ovšem úl o matku přijde a je bez ní delší dobu, tento hormon vyprchá a dělnice začnou dospívat. Trubčice je právě pohlavně dospělou dělnicí, a vzhledově se od ní nijak moc neliší. Je ale pozorováno že už nedokáže létat.
Trubčice se chová jako matka a začne klást vajíčka. Jelikož se ale nespářila, má jen neoplodněná vajíčka a může klást pouze trubce. Klade je do dělničích buněk, které potom ostatní včely nouzově upravují na trubčinu. Výsledným plástům se říká "hrboplod" - mají oblá víčka jako trubčina, ale jsou tak nějak rozházená, každá buňka jinak vysoká a působí nevzhledně. Ani trubci vylíhnutí z hrboplodu nejsou nic moc.
Přítomnost hrboplodu značí úl v kritickém stavu, bez matky a bez šance na její vychování. Takový úl lze zachránit už jen dodáním matky, a je otázka jestli to vůbec má cenu. Pokud každopádně matku dodáme, trubčice nezmizí. Budou ale odsunuty na vedlejší kolej, budou si chvíli klást někde v koutě a nakonec buď zemřou, nebo se jich včelstvo zbaví.
