Související články
Včelí nemoci
Už to tak na světě chodí - co je živé, to může onemocnět. I včely. Je známa celá řada včelích nemocí, a následky včelího onemocnění se pohybují od krátkodobé nepříjemnosti po kolaps a smrt všech včelstev na stanovišti. Včelích nemocí se současní včelaři dost bojí, a často oprávněně. Navzdory velkému pokroku stále spoustu důležitých nemocí léčit neumíme, a pokud ano, tak často nedostatečně. Problémy spočívají nejen v nalezení příslušného léčiva, ale i ve způsobu jeho aplikace - narozdíl od savců nemůže přijet veterinář a dát včele injekci. Je nutné léčit všechny včely z úlu najednou, a to se těžko dělá, když jich půlka neustále létá někde venku.
Kapitolu o nemocích jsem zde na webu dlouho neměl, protože jsem se k tomu necítil povolaný. S morem jsem se nikdy nesetkal, varroázu léčím stejně jako všichni ostatní okolo ... Nakonec jsem usoudil že nemoci prostě na webu ignorovat nemůžu a tedy o nich něco napíšu. To, co píšu o konkrétních nemocech, berte ale spíš jako námět k přemýšlení a k hledání dalších informací, než jako absolutní pravdu.
Včelích nemocí je hodně, důležité jsou ale dvě. A právě o těchto dvou zde píšu:
Mor včelího plodu
Varroáza
Nemoci v divokém včelstvu
Jak už to u včelařů bývá, existují dva názory na to, jak je to s nemocemi u divoce žijících včelstev.
1) Včely dnes bez včelařových zásahů nedokáží nemocem vzdorovat a každé divoké včelstvo během krátké doby zemře. Po tu krátkou dobu se ovšem stane přenašečem všech možných chorob a tím nemoc rozšíří do okolí. Dobrý včelař by tedy, pokud na divoké včelstvo či uprchlý roj připadne, měl tyto bez milosti likvidovat, v zájmu zdraví všech chovaných včelstev v okolí.
2) Divoké včely jsou zdravější než ty uměle chované, a drastické následky nemocí známé z umělého chovu se u nich prakticky nevyskytují.
Nechť nás nezarazí že takto odlišné názory mohou existovat dlouhodobě vedle sebe; ve skutečnosti se většina včelařů (včetně mě) se s divokými včelami setkala jen málo nebo nikdy, a proto je tam velký prostor pro spekulace. Jak jsem přiznal, ani já nemám tyto teorie ověřené. Přikláním se ale k názoru č. 2, jelikož jeho argumenty považuji za mnohem přesvědčivější.
Názor č. 1 jsem nikde neviděl nějak vážněji doložený. Vždy se jednalo o názor (i dlouholetého) včelaře, který ovšem má zkušenosti pouze s uměle chovanými včelami. Takový včelař je někdy ochoten názor hájit dosti důrazně až agresivně, ovšem skutečné důkazy nesnese téměř žádné.
Naproti tomu včelaři, kteří dlouhodobě pozorovali divoce žijící včelstvo (nebo včelstva), prosazují obvykle názor č.2. Věřím jim, že skutečně velkou životaschopnost divokých včel pozorovali, protože mi to dává smysl i z jiných hledisek. Včelí nemoci nejsou vynálezem dnešní doby, naopak jsou tak staré jako včely samy. Kdyby měli pravdu skeptici, znamenalo by to, že včely musely už dávno vymřít. Jenže zvětšení problémů se včelími nemocemi se naopak shoduje se začátkem moderního včelaření v obřích provozech např. v Americe. Zdá se, že včely skutečně přirozeně mají nějaké obranné mechanismy, které jim v moderním chovu znemožníme použít a tím je učiníme k nemocem citlivější.
Nerad bych teď vypadal jako zpátečník; nechci se vracet na stromy, netvrdím že lidem bylo lépe ve středověku, protože ti slabí nepřežili a podobně. Moderní biologie a lékařství má určitě mnohé klady, a v zemědělství je třeba dobře, že dokáže udržet zcela nepřirozený ale ekonomicky výhodný velkochov krav; sice se mi krávy na louce líbí víc než v hale, ale beru že pokrok je pokrok. Ovšem pozor, situace se včelami je jiná. Biologie, lékařství i veterina se z pochopitelných důvodů zaměřuje na savce; to ovšem znamená že hmyz z tohoto hlediska není zdaleka tolik prozkoumaný, a zdaleka nemáme tolik zaběhlých postupů na jeho léčení. I když jdou naše poznatky dopředu, pořád toho o včelách hodně nevíme a léky na zásadní nemoci prostě neexistují. Za těchto okolností má více než dobrý smysl podívat se na přirozené schopnosti včel se bránit a snažit se je využít; a odmítnout je až ve chvíli, kdy si budeme zatraceně jistí že máme lepší alternativu.