Uspořádání úlu
Vnitřek úlu mají včely poměrně dobře organizovaný. Následující text píšu pro úl tvořený svislou dutinou (což je také drtivá většina současných úlů). Včely samozřejmě můžou přebývat i v dutinách vodorovných, jaké poskytovaly například úly zvané "ležany". S těmi ovšem nemám zkušenosti, a tak je nepopisuji. Přepokládám ale, že když si slovo "nahoru" nahradíte slovy "dál od česna", a slovo "dolů" slovy "blíž k česnu", tak to bude fungovat i pro ležany.
Pro včely jsou nejcennějším obsahem úlu zásoby - jednak jsou klíčové pro přežití celého včelstva, a jednak jsou terčem všech lupičů. Ty se tedy ukládají do nejbezpečnějšího a od česna nejvzdálenějšího místa - nahoru. Méně riskantní je plod, ten se tedy nachází ve spodní části blíže k česnu. Mezi zásobami a plodem se nachází menší množství zásob pylu. Plodiště zabírá prostor ve tvaru víceméně koule a pylové zásoby ukládají v oblouku nad ním. Říká se tomu "pylový věnec".
Toto uspořádání se včely snaží neustále udržet. Nikdy například dobrovolně nerozdělí plodiště na dvě části.Když mají na výběr, tak zásoby ukládají pouze nad plodiště, nebo na krajní plásty vedle něj.
Uspořádání úlu ve vysoké dutině nástavkového úlu. Prostor je samozřejmě rozdělen na plásty, ale obsah buněk plástů je takový, jak ukazuje nákres.
Dynamika úlového uspořádání
Na začátku jsem popsal jak si včely vnitřek úlu organizují. Všechny části úlu ale podléhají průběžným změnám v závislosti na počasí, velikosti snůšky a podobně. Těmto změnám je dobré rozumět. Budeme pak chápat co včely dělají a jak na co reagují, a můžeme toho využít při sestavení své provozní metody.
Tož uspořádání v úlu se může měnit, ale stále dodržuje jisté invarianty. ("invariant" je slovo občas používané v programování, a značí skutečnosti nebo vlastnosti, které se po celou dobu programu nezmění. Můžou nám tedy sloužit jako takový základní kámen, nebo pevný bod, o který se můžeme opřít.) Jistě, mluvíme o živých tvorech, takže stoprocentně invariantní nemůže být nic. Ale je to dost invariantní na to, abychom to mohli použít. Tak tedy:
- Plod je vždy v souvislé oblasti ve spodní části včelami obsazeného prostoru, zásoby nad ním a po jeho stranách. Za výjimečných okolností může být trocha zásob uložena pod plodištěm, ale včely samotné se to snaží takto nemít.
- Plodiště zabírá vždy souvislou oblast, včely si nikdy dobrovolně nerozdělí plodiště na dvě části oddělené prázdným prostorem nebo zásobami. Hranice mezi zásobami a plodem je tedy nepřekročitelná; zato se ale může postupně posouvat nahoru nebo dolů.
- Plodiště a zásoby musí být vždy těsně u sebe. Od plodu to k zásobám nesmí být daleko. Pokud uměle oddělíme plodiště od zásob, včely vzniklou mezeru buď urychleně zanesou novými zásobami (pokud je snůška) a nebo zásoby do volného prostoru přenosí (pokud už se blíží zima).
- Včely nemůžou přenášet plod v žádném stadiu vývoje. Pokud bylo do plástové buňky nakladeno vajíčko, pak tato buňka zůstane zabraná do té doby, než plod dokončí vývoj a vyleze ven. Včely naopak mohou přenášet zásoby, ale pokud nemusí, tak to radši nedělají.
No a jak se rozložení jednotlivých oblastí v úlu může měnit? Rozeznáváme několik běžných "posunů".
Potřebují-li včely více místa pro plod, pak staví plásty směrem dolů, nebo je obsazují, pokud tam už jsou z dřívějška. Tomu se říká "rozšiřování plodiště". Pokud v takové situaci v nástavkovém úlu přidáme nástavek nahoru, v ničem tím včelám nepomůžeme.
Potřebují-li v případě větší snůšky víc místa pro zásoby, pak staví (nebo obsazují) směrem nahoru.
Včely mají dostatečnou snůšku, a obsazená část úlu se nachází úplně u stropu, takže se včely nemůžou rozšiřovat směrem nahoru. V tom případě je přinášená sladina ukládána do volných buňek v horní části plodiště - jakmile se něco vylíhne, včely hned uvolněnou buňku využijí na uložení zásob. V horní části plodiště tedy takto ubývá místo, a matka je nucena klást do dolní části a zabírat dole další prostor. Postupem času plod z horní části úplně mizí, jelikož uvolnil prostor zásobám. Tomuto pohybu se říká "stlačování plodu zásobami".
Včely mají silnou nárazovou snůšku a prostor je obsazen až do stropu. V tom případě sice začne fungovat stlačování plodu zásobami, ale snůška je hodně velká a plod neuvolňuje prostor dost rychle. V tom případě je menší množství zásob uloženo pod plodiště, neboť jinde není místo. Plodiště je tak shora i zdola obklopeno zásobami. Včely tento stav samy považují za provizorní; dolní zásoby po snůšce sice nepřenesou, ale zato je přednostně spotřebovávají. Až je snědí, dostane se uspořádání úlu zase do kýženého stavu.
Včely jsou v úlu úplně u dna a potřebují prostor na plození. To nastane většinou kvůli nedostatečnému prostoru v úlu, kdy je celý zaplněn zásobami a na plod už nezbývá mnoho místa. Včely si můžou nouzově rozšířit prostor stavěním do podmetu, což potom otravuje práci včelaři. Přidat nástavky nahoru v takové situaci moc nepomůže, protože tím uděláme prostor na zásoby. Postupem času by plod zase vystoupal, ale po celou tu dobu bude tísněn nedostatkem prostoru. Tím jednak brzdíme včelstvo v rozvoji, a jednak riskujeme, že se včelstvo pokusí situaci řešit vyrojením. Roj totiž odčerpá část zásob a celkově zklidní úlovou aktivitu, takže tím se prostor zase uvolní.
Snůška je slabá nebo žádná, a matka ploduje. Taková situace může nastat třeba během dlouhodobějšího jarního deštivého období. Včely průběžně spotřebovávají zásoby z oblastí těsně nad plodištěm. Jelikož nové zásoby nepřibývají, vzniká tím nad plodištěm volné místo. To včely nemají rády, takže matka toto volné místo zaklade. Takto předostně klade do horní části plodiště a nad něj, ve spodní části se plod pouze líhne a nový nepřibývá, takže se celé plodiště postupně posouvá nahoru. Tomuto pohybu se říká "stoupání plodu za zásobami".
V zimě je snůška nulová a ani se neplodí. Včely se přesunou nahoru na zásoby, kde utvoří tzv. zimní chumáč, ve kterém tráví celou zimu. Pomalu se přesouvají po plástech a jedí jejich obsah, plodiště je pro tu dobu zrušeno. Zimní období je takový "reset", který vrátí včely na startovní pozici. Na jaře tak začínají s malým množstvím zbylých zásob v horní části úlu.