Jak se vyznat ve včelařských radách
Dostal jsem v návštěvní knize dotaz, který zněl zhruba takto: "Hledal jsem na netu "Rašovskou metodu" [...] Velmi mne zaujaly články týkající se jak obměny díla, tak i protirojová opatření [...] a také překvapila až nenávistná reakce [na tuto metodu]. Jsem začínající včelař a teď mi řekněte, jak se v tom vyznat? " Takový dotaz je naprostým prototypem problémů, které jsem v počátcích svého včelaření řešil také. Začínajícím včelařům bych proto dal tuto životní moudrost.
Tak si, přátelé, pomalu můžete začít zvykat na to, že ve včelařství jsou na každý problém minimálně dva názory, a každý má za sebou stejně početnou skupinu příznivců. Jistá část příznivců z jednoho tábora pak nemilosrdně útočí na ty z druhého tábora, přičemž brzy přestane jít o souboj argumentů a jde spíš o emoce, kdy každý připouští jen tu svoji pravdu. Ono je to tak v mnoha oborech, ale u včelařů je takový přístup zvlášť rozvinutý. Snad za to může vyšší věkový průměr včelařů (starší člověk se už nerad přizpůsobuje novým názorům), snad i včelařská "spolkovitost" (když jsem v ČSV a mám funkci, tak vím přece všechno líp než ten kdo tam není a funkci nemá).
Jediný správný přístup, jaký k tomu můžete zaujmout, je zdravá skepse.
1) Radikální názory ("kdo nevčelaří takto a takto je pitomec a vůbec by si neměl říkat včelař") automaticky odmítejte. Včelaři se až moc rádi vyjadřují radikálně. Vůbec se nemusíte cítit trapně když se vám včelař kvůli něčemu vysměje. Radši to konzultujte s někým, kdo místo dogmatických odsudků vysvětluje "jak a proč", a je ochotný diskutovat.
2) NEUSTÁLE mějte na paměti, že včelaři se do krve hádají o podružných maličkostech. VŽDY si vzpomeňte, že po většinu historie se používaly úly s neměnitelnou dutinou (např. kláty), a veškerá péče o včely sestávala z chytání rojů a jednou ročně odříznutí a odebrání poloviny plástů bez ohledu na to, co v nich bylo. Byl to zcela funkční postup, včelám vyhovoval, a produkce medu by i současnému zájmovému malovčelaři většinou stačila. Jestli tedy řešíte zda je nutné měnit po dvou letech matku, nebo na jaře podněcovat, nebo něco podobného, NEŘEŠTE TO. Vyberte si libovolný postup, s ním začněte, a různé další nápady ostatních včelařů si zkoušejte později, pokud se vám líbí. Detaily řešte až když budete chtít experimentovat, nebo až bude vaše rodina na příjmech z medu zcela závislá.
3) Vyrojení včelstva není konec světa. Prevence rojení se řeší hodně často, až to vypadá že se rojení musí zabránit za každou cenu. Nemusí! Je to přirozené včelí chování, a za sebe můžu říct že úspěšné chycení a usazení roje je jednou z velkých včelařových radostí. Budete mít krásné nové silné včelstvo, natěšené stavět a rozvíjet se, to je přece paráda. Děsí mě když včelař vypráví, že "když se rojové včely hrnuly z úlu tak jsem číhal u česna, vyhmátnul matku a hned ji zamáčknul - a bylo po rojení". Praktický efekt to mělo minimální, přišel o nové včelstvo, ale zato se mohl v diskuzích chlubit jak se mu letos nic nevyrojilo. Nic jiného z toho nebylo, jen ta mrtvá matka.
4) I ten nejvěhlasnější včelař může hlásat pitomost, a i ten nejpodceňovanější amatér může mít pravdu. Čtením názorů pravdu nezjistíte. Seberadikálnější vyjádření berte jen jako inspiraci, a pokud vás to zajímá, vyzkoušejte si to sami. Když vám to nefunguje, nepoužívejte to, a nebo zjišťujte proč. Nikdy se neuchylujte k myšlence "On včelaří mnohem déle než já, takže to musí vědět líp". Včelařů "služebně starších" než vy jsou mraky a každý tvrdí něco jiného.
5) I v tom nejodmítanějším včelařském názoru bude aspoň zrnko pravdy. To platí ať z pozice moderního včelaře odmítáte alternativu, nebo z pozice alternativce odmítáte mainstream. Pamatujte, že včelaři obvykle prezentují a hájí to, co jim funguje. Možná vyvozují nesprávné závěry, nebo jim to funguje jen díky okolnostem které nepopisují, ale náhodou hrají dost zásadní roli, ale něco na tom vždycky bude. Když vás to zajímá, vyzkoušejte si to na jednom včelstvu sami a uvidíte. Nikdo jiný to za vás neudělá.
Rašovská metoda
Původní dotaz byl inspirován zájmem o Rašovskou metodu. Já se přiznám, že mám pro Rašovskou metodu slabost. V počátcích svého včelaření jsem na mnoha místech četl doporučení typu "a v květnu přesuneme do horního nástavku dva plásty žemlové barvy", která ani nenaznačovala k čemu by to mělo být dobré, a navíc si často protiřečila. Jelikož jsem do té doby měl se včelami minimální zkušenosti, byl jsem z toho všeho jelen. Do toho najednou přišla Rašovská metoda, která začala popisem a vysvětlením přirozeného včelího chování, a následně z něj odvozovala postup včelařových prací. Všechno bylo srozumitelné, odvozené jedno z druhého a dávalo to smysl; než autoři řekli JAK, nejdřív velmi srozumitelně popsali PROČ a opřeli to o skutečná pozorování.
Časem jsem zjistil, že v praxi se u mě včely tak docela nechovaly jak měly, a původně Rašovskou metodu jsem si pro sebe upravoval podle toho, jak mi to přišlo dobré. Také jsem časem zjistil že je na světě víc včelařů, kteří k problematice přistoupili podobně; ne snad že by dospěli ke stejné metodě, ale podobali se snahou pozorovat včelí chování, spíš ho využít než s ním bojovat, a nebát se popřít mainstreamové názory pokud jim připadaly špatné. Přesto ale Rašovskou metodu beru jako něco, co mi otevřelo oči a ve včelařství mě nasměrovalo správným směrem.